Z časopisu Unie 9-10/2003 - Sociální poradenství str. 10
Zdroj - www.jobpilot.cz
Text: František SMOLÍK



NEZAMĚSTNANÍ  NELENOŠTE !

     O lidech, kteří ztratili práci jsou rozporné názory - od politování, že nemají štěstí, až po zatracení, že jsou líní a práci se vyhýbají. Jaká je skutečnost?

Nejdříve je třeba odpovědět, kdo je nezaměstnaný a jak vlastně se odráží ztráta zaměstnání v psychice člověka?

     Oficiální definice nezaměstnanosti je v každé zemi jiná, ale obvykle zahrnuje tyto podmínky a okolnosti:

  • člověk označený jako nezaměstnaný je
  1. je bez placeného zaměstnání,
  2. registrovaný na úřadu práce,
  3. hledající si práci a je schopen a ochoten ihned do ní nastoupit.
  • dospělí, kteří nemají zaměstnání a o žádné se neucházejí, jsou označováni jako nepracující.

     Výzkumy prováděné ve 30. letech minulého století prokázaly, že nezaměstnanost přetváří duševní a psychický život nezaměstnaného člověka a trvá-li déle, své účinky může stupňovat natolik, že změní i jeho jednání a chování. Zcela změní také jeho postavení ve společnosti a může ohrozit i fyzické a duševní zdraví.

     Závěry těchto výzkumů jsou platné dodnes, ale s několika odlišnostmi:

  • zatímco v minulosti bylo zhoršení zdravotního stavu spojeno s podvýživou a nevyváženou stravou po ztrátě zaměstnání a příjmu,
  • v současnosti jej lze spíše spojovat se stresem napadající imunitní a kardiovaskulární systém.

U nezaměstnaných lidí se často projevují bolesti hlavy, zažívací potíže, nemoci dýchacího ústrojí, zvýšený krevní tlak, ischemická choroba srdeční a také snížená imunitní funkce organismu.

     Ztráta pracovní a  životní jistoty postihuje celou psychiku člověka. Nezaměstnaní jsou úzkostlivější, deprimovaní a méně sebevědomí. Ztrácejí sebedůvěru, bývají nespokojenější, neurotičtější, mají snížené sebevědomí a sebeúctu a trpí poruchami spánku. Mezi nimi je i vyšší výskyt depresí.

     Ztráta zaměstnání psychicky méně postihuje jedince, jejichž aspirace a očekávání byly již na počátku životní dráhy nízké. Naopak silně stresová je dlouhodobá nezaměstnanost pro ambiciozní a dříve úspěšné jedince.

PRÁCE JE DŮLEŽITÁ VÍC, NEŽ SI LIDÉ PŘIPOUŠTĚJÍ

     V současné společnosti se na práci a spotřebu můžeme dívat jako na dva hlavní životní cíle. Zaměstnání hraje v naší kultuře důležitou roli, skrze ni se definují naše cíle, status, sociální kontakty. Práce nám pomáhá strukturovat život i jednotlivé dny. Pro většinu lidí je nezbytností - aktivita v zaměstnání jim dodává smysluplnou činnost a přináší jim určitý status. Zároveň je i příležitostí k sociálním kontaktům.

     Že je zaměstnání nezbytné nejen kvůli finančnímu zisku, požadavky dokazují i průzkumy v USA a ve Velké Británii. Podle nich by kolem 70 procent lidí pracovalo ve svém zaměstnání i tehdy, pokud by až do konce svého života měli zajištěn dostačující příjem.

     Protože naše společnost přikládá zaměstnání velký význam, znamená být nezaměstnaný stigma - selhání v životě. Pro jedince je to rozporem mezi tím, čím je, a tím, čím by měl být. Mnoho nezaměstnaných se cítí deprimováno vyloučením ze sociálních vztahů, omezením spotřeby a nenaplněním svých potřeb. Dochází ke ztrátě smyslu pro čas, neboť práce dává dni časovou strukturu.

ZMĚNÍ SE ZVYKLOSTI A MŮŽE DOJÍT K RODINNÝM KRIZÍM

     Ztráta práce má dopad i na rodinu postiženého a není jím míněn jen nedostatek financí. Nezaměstnanost člena rodiny může způsobit krizi rodinného systému narušením zvyklostí, změnou v sociálních vztazích, změnou postavení jedince v rodině, ztrátou statusu a autority či změnou v rozdělení domácích prací. Ztráta statusu je obzvláště těžce vnímána u mužů v rodinách s tradiční rolí otce živitele.
     Nezaměstnaností se mění vztah k okolní společnosti, nezaměstnaní ztrácejí pozitivní status zaměstnance a získávají negativní status nezaměstnaného. Vyhýbají se proto stykům s ostatními, i když by rádi opět byli součástí majoritní - pracující společnosti. Ta je ve většině případů posuzuje jako neschopné a líné.
     Ve společnosti totiž stále převládá názor, že by se nezaměstnaní měli více přizpůsobit, přijmout i hůře placené místo a nežít z peněz těch "lepších" - přičinlivých. Mnozí lidé si nezaměstnanost raději nepřipouštějí a žijí v představě, že jim se "to" stát nemůže, že "to" postihuje jen ty, kteří se nějak odlišují.

Zpět na úvodní stránku

Nahoru na úvodní nadpis článku


2003 * SWEB.CZ/-POSTIZENI
vytvoření stránky: 19. 11. 2003

[CNW:Counter]